Rekultivace

Kontakt na specialisty

Tvorbou studií a koncepcí revitalizace posttěžební krajiny, komplexním mapováním výsypkových lokalit, tvorbou optimální metodiky rekultivace apod. se zabývá Odbor Technologické procesy a diagnostika Výzkumného ústavu pro hnědé uhlí a.s.

Historie rekultivací na Mostecku

[ Předválečné období ] [ Poválečné období a 50. léta ] [ 60. léta ][ 70. a 80. léta ] [ 90. léta ][ Shrnutí ]

Poválečné období a padesátá léta

V poválečném období v této těžební oblasti k intenzivnímu rozvoji těžby, která je organizována stále výrazněji povrchovým způsobem. Tím se, v porovnání s těžbou hlubinnou, výrazně prohloubila i intenzita destrukce všech těžbou dotčených složek krajiny. Citelně byl v tomto poválečném období pociťován především značný úbytek zemědělského půdního fondu. Severočeské hnědouhelné doly na tuto situaci reagovaly zřízením Zemědělského fondu SHD, který měl za úkol obhospodařovat zemědělskou půdu v celé pánevní oblasti. V prosinci roku 1950 bylo na příkaz Ústředního ředitelství v Mostě v rámci Zemědělského závodu SHD v Teplicích zřízeno Rekultivační oddělení SHD.

Prvním poválečným rekultivačně orientovaným předpisem bylo usnesení vlády ČSR č. 490 ze dne 2. března 1995, kterým je těžebním organizacím ukládáno, aby při povrchové těžbě uhlí a surovin záchranu ornice zabezpečily, která by měla být ukládána tak, aby jí bylo možné opět použít pro zemědělskou výrobu. Celé období poválečných rekultivací má časovou dimenzi spjatou s vývojem strategických zásad a technologicky propracovanějších rekultivačních metod.

Rekultivaci padesátých let bychom mohli nazvat hledáním možností, jak extrémní stanoviště alespoň ozelenit. V tomto období se dosud vycházelo z analogií zemědělské a lesnické praxe. Rekultivační technologie se podřizovaly stanovištní extremitě těžbou narušených území. Bez úpravy ekotopu (k čemuž v té době nebyly finanční ani technické podmínky) byly uplatňovány vesměs stanovištně nenáročné a odolné zemědělské plodiny a lesní dřeviny: komonice, lupina a směsky na zelené hnojení při rekultivaci zemědělské a topoly, olše, akáty a břízy při zalesňování. V tomto období bylo v rámci lesnických rekultivací využíváno i jehličnanů, hlavně borovice lesní, která byla uplatňována na písečných výsypkách. Brzy se však ukázalo, že vlivem imisní extremity, která v této oblasti sílila v kontextu s rozvojem neekologizovaných energetických zdrojů, téměř všechny jehličnany, a proto i borovice lesní, v této oblasti odumřely (a to nejen na rekultivovaných plochách). Již v prví polovině padesátých let, byly vytvářeny velmi důležité legislativní základy československých rekultivací. Koncem padesátých let vznikaly i věcné základy rekultivační strategie, a to v podobě generelu rekultivací, který byl zpracován s celorevírní působností v letech 1958 až 1960 v nově ustanoveném oddělení rekultivací na Báňských projektech Teplice. Významnou roli pro celý další rozvoj rekultivací sehrála v této době ustavená rekultivační komise, která pracovala v rámci aktivit Československé akademie zemědělských věd. Skupina rekultivačních teoretiků a praktiků tak generovala řešení potřebných problémů legislativní, vědecko - výzkumné i praktické sféry.

Začátky rekultivace na Mostecku však zdaleka nebyly jednoduché. Především proto, že padesátá léta byla obdobím ekologického temna. A v úspěch rekultivační nápravy tehdy nevěřila ani širší odborná veřejnost zemědělců, lesníků a meliorátorů. Vše stálo na nadšení a víře několika jedinců, mezi kterými jsem měl to štěstí být. Během druhé poloviny padesátých let krystalizovala i organizační struktura rekultivací. V roce 1957 byl zřízen Zemědělský a rekultivační závod SHD se sídlem v Teplicích, avšak s celorevírní působností.

Autor: Ing. Stanislav Štýs, DrSc.