Když se řekne...



Když se řekne...

[Zpět]

Archiv ECM

IMISE
Imise jsou všude kolem nás a mohou mít škodlivý účinek nejen na zdraví lidí, ale i na ekosystémy a vegetaci. Imise vznikají jako následek emisí, při kontaktu emise s životním prostředím. Imise se ukládají v půdě, rostlinách a organismech. Jejich koncentrace je menší než koncentrace emisí. Emise se měří přímo u zdroje znečištění (např. komín), kdežto imise v jeho okolí. Mezi tuhé imise patří zejména prach a aerosoly. Častými zástupci jsou anorganické prachy, jako kovové částice, křemičitany, fluoridy, chloridy nebo sírany. Prachy organického původu pak obsahují například dehty, bakterie a pyly. Do skupiny plynných imisí patří sloučeniny různých prvků. Jde hlavně o sloučeniny síry, sloučeniny dusíku, oxidy uhlíku, halogenové sloučeniny a různé organické sloučeniny. Znečištění ovzduší má stanovené meze – tzv. imisní limity.

Způsoby vzniku imisí jsou různorodé:
- oxidy síry, sulfan, sirouhlík – vznikají při spalování fosilních paliv (hlavně uhlí) a v chemickém průmyslu;
- oxidy dusíku, amoniak – vznikají při hoření za vysokých teplot (např. elektrárny a teplárny na fosilní paliva);
- oxidy uhlíku – vznikají při nedokonalém spalování uhlíkatých paliv hlavně z automobilové dopravy;
- halogenové sloučeniny – vznikají při metalurgických procesech a při výrobě fosforečných hnojiv;
- organické sloučeniny – významných zdrojem jsou benzínové automobilové motory.