Když se řekne...



Když se řekne...

[Zpět]

Archiv ECM

VNĚJŠÍ PROSTŘEDÍ
Vnějším ovzduším se rozumí ovzduší dýchané na vnějších prostranstvích, mimo prostory budov, bytů, úřadů, institucí, dopravních prostředků apod. Kvalita vnějšího ovzduší je zároveň ukazatelem kvality životního prostředí a hraje významnou roli v hodnocení životní úrovně obyvatel. Ochrana vnějšího ovzduší patří mezi základní cíle ochrany životního prostředí v měřítku místním, regionálním, národním, evropském i celosvětovém. Významnou charakteristikou hodnocení je obsah látek škodlivých pro živé organismy, proto se jejich výskyt v ovzduší monitoruje a jsou stanoveny emisní a imisní charakteristiky.

Legislativa ochrany vnějšího ovzduší ČR vychází ze zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, na úrovni Evropské unie je řešena řadou právních aktů, z nichž se významně zabývá vnějším ovzduším zejména směrnice 2008/50/ES o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu. Kvalitu vnějšího ovzduší ovlivňují meteorologické podmínky, typ krajiny, vegetace a přírodní zdroje, např. sopečná činnost nebo lesní požáry způsobené bleskem, ale zejména člověk a jeho aktivity spojené s dopravou, průmyslem a spalováním fosilních paliv.