Kopistská výsypka – refugium pro obojživelníky

Kopistská výsypka – refugium pro obojživelníky

Historie našeho kraje je úzce spjata s intenzivní těžbou hnědého uhlí. Na mnoha místech byla těžba již ukončena a post těžební krajina je poté rekultivací změněna tak, aby byly zahlazeny nežádoucí antropogenní zásahy. Ač se to zdá, nebo ne, některé tyto rekultivované krajiny mohou tvořit refugia pro řadu chráněných živočichů.

Jednou z cenných krajin obdobného rázu je Kopistská výsypka rozléhající se mezi městy Most a Litvínov. Výsypka je pojmenována po zaniklé obci Kopisty, která ležela asi 2 km východním směrem. Z jihu je výsypka oddělená od městské části Mostu – Souš tzv. mosteckým dopravním koridorem. V těsném okolí se rozléhají i areály velkých průmyslových závodů. Tímto je ekosystém velmi izolovaný.

Vegetace je tvořena převážně listnatými stromy bez větších volných travnatých ploch. Keřové patro je pokryto pámelníkem bílým, ostružiníkem a růží šípkovou. Díky těmto keřům je zhoršena prostupnost krajinou. Území je unikátní tím, že zde proběhla pouze lesnická rekultivace, která ji ponechala značnou diverzitu profilu terénu. Ve sníženinách se samovolně vytvořily mělké vodní plochy vhodné pro řadu chráněných druhů obojživelníků. Pokud by byla výsypka technicky rekultivovaná, došlo by k uměle modelovanému sklonu terénu.

Plocha byla v roce 2005 zařazena mezi evropsky významné lokality (EVL). Výsypka nabyla významnosti hlavně kvůli výskytu evropsky významného druhu čolka velkého (Triturus cristatus). Další obojživelníci žijící na lokalitě jsou čolek obecný (Lissotriton vulgaris), kuňka obecná (Bombina bombina), ropucha obecná (Bufo bufo), nebo také různé druhy skokanů.

Evropsky významné lokality

Evropsky významné lokality jsou součástí sítě chráněných území v Evropě, známé také jako Natura 2000. Lokalita musí splňovat požadavky EU, aby mohla být následně přidána na tzv. evropský seznam. Podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny jsou chráněny před poškozováním a ničením. Poskytují totiž útočiště druhům, kteří by bez naší pomoci nemuseli v následujících letech přežít. Ministerstvo životního prostředí vydává souhrn doporučených opatření, který by měl napomoci udržení stavu druhů na lokalitě. Mezi jedny z kladných aspektů patří výskyt jak dospělců, tak larev na lokalitě – tento fakt nám dává pozitivní zpětnou vazbu, že se daný druh na lokalitě páří. Tedy, že se mu na lokalitě daří a je schopný tu přežít. Proto zde každoročně probíhá i vhodný monitoring pod vedení zkušených batrachologů pro zjišťování údajů o populaci.

Čolek velký                            

Čolci velcí jsou ocasatí obojživelníci, jejichž velikost se pohybuje kolem 15 – 18 cm. Samice bývají zpravidla větší. Mimo období páření jsou si obě pohlaví dost podobná. Samci se v průběhu března navrací za rozmnožováním do vody a to je právě doba, kdy se pohlaví začínají různit. V době páření narůstá samcům velmi výrazný hřbetní lem, který se táhne až na konec ocasu (u kořene ocasu je přerušený). Samice jsou hnědé s oranžovou spodní stranou ocasu. Zbarvení spodní strany těla u obou pohlaví se může pohybovat od žluté, přes oranžovou až po červenou barvu s tmavými skvrnami, které jsou někdy spojeny do černých ploch. Stejně jako má člověk nezaměnitelný otisk prstu, mají čolci velcí nezaměnitelný tvar skvrn – tedy u stejného druhu má každý z jedinců individuální zbarvení břišní strany. Skvrny se během dospívání nemění, je tedy možné jedince od sebe odlišit.

Tímto přístupem můžeme změnit pohled na celou krajinu našeho okolí. Ačkoliv žijeme v prostředí, které bylo těžbou velmi zasaženo a pozměněno, neměli bychom zapomínat na příležitosti, které nám nyní svým charakterem nabízí – a to tvorbu krajiny nejen pro člověka, ale také pro živočichy a rostliny, které chceme zachovat pro další generace.

Alena Hubáčková
Ekologické centrum Most pro Krušnohoří
Výzkumný ústav pro hnědé uhlí a.s., Most 

Foto: www.pixabay.com

Zdroje:

KONVIČKA M., BENEŠ J. & ČÍŽEK L., 2005: Ohrožený hmyz nelesních stanovišť: ochrana a management. Sagittaria, Olomouc, 127 s. ISBN 80–239–6590–5
MAŠTERA J. et MAŠTEROVÁ A., 2017: Obojživelníci Vysočiny. – Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině, Jihlava: 1-64.
https://www.casopis.ochranaprirody.cz/pece-o-prirodu-a-krajinu/hnedouhelne-vysypky/
https://mapy.cz/zakladni?source=base&id=2162730&gallery=1&sourcep=foto&idp=1613037&x=13.6017951&y=50.5369282&z=14
http://www.usteckykraj-priroda.cz/44
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-114
http://www.zanikleobce.cz/