Bushmeat - nutnost obživy nebo mlsný jazyk?

Bushmeat - nutnost obživy nebo mlsný jazyk?

Pojem bushmeat lze definovat jako maso z jakéhokoli suchozemského zvířete, pocházejícího z divočiny tropického a subtropického pásu. Bushmeat je tedy maso divokých zvířat. Ale nenechte se mýlit, nejde jen o maso z antilop či jiného stádového tvora. Jako bushmeat se označují i vzácná, ohrožená zvířata, která jsou na talíři dosti kuriózní. Jde například o slony, gorily, šimpanze a další primáty, antilopy, krokodýly, dikobrazy, luskouny, varany, perličky atd. Jde o tradiční způsob obživy v zemích, kde není dostatek jiné živočišné stravy. Pojem bushmeat v sobě zahrnuje ale i další problém. Na bushmeatu se nemalou mírou podílí i nelegální obchodování a pašování mrtvých zvířat do zbytku světa. Navíc konzumací některých divokých zvířat se šíří vážné choroby, jako virus ebola, slintavka, ptačí a prasečí chřipka.

Význam bushmeat pro obyvatele střední Afriky

V některých odlehlých oblastech Afriky je maso divokých zvířat nezbytným zdrojem potravy. Ve střední Africe pokryje bushmeat potřebu bílkovin až z 80 %. Podle Centra pro mezinárodní lesnický výzkum (The Centre of International Forestry Research - CIFOR) jedí lidé v povodí Konga odhadem 5 až 6 milionů tun divoké zvěře ročně. Zemědělská živočišná výroba zde není rozvinutá, proto se zdejší obyvatelé věnují tradičnímu lovu zvěře. Odhaduje se, že kdyby chtěli obyvatelé střední Afriky pokrýt svou spotřebu masa chovem dobytka, museli by vykácet 25 miliónů hektarů lesa. Odhad se zakládá na údajích z Brazílie, kde je produkce hovězího masa shodná se spotřebou bushmeatu ve střední Africe, tedy 6 miliónů tun masa ročně.

Na trzích afrických vesnic i měst se prodává bushmeat běžně. Nejde o nějaký podpultový skrytý obchod, maso je vystavené a obchodníci ho nabízejí kolemjdoucím. Většina zvířat (70 %) ulovených v Konžské pánvi není uvedena v Červeném seznamu IUCN ohrožených druhů. Jde o maso z dikobrazů, lesních antilop, hlodavců, prasat. A maso těch vzácných druhů? To poznáte tak, že se na něj dělá fronta. Oblíbenou pochoutkou je grilovaná gorila, maso ze šimpanze, slona nebo krokodýla.

Ne tak oblíbení, ale přesto vzácní jsou plodožraví netopýři. Zjistilo se však, že tato zvířata jsou přenašeči viru ebola, který se šíří tělními tekutinami (sliny, krev) a exkrementy. Gorily jsou stejně jako tito netopýři býložraví, a tak jsou některé jejich zdroje potravy totožné. Gorily se často virem ebola nakazí. Virus ebola způsobuje vysoké horečky, vnitřní krvácení a je smrtelný. Úmrtnost u lidí je vysoká, až 80 % nakažených z obou konžských republik. Přesto lovci riskují a zabíjí jak netopýří přenašeče, tak nakažené lidoopy, u kterých je vyšší pravděpodobnost chycení se do pastí. Lovci obchází pasti jednou za dva týdny, aby z nich vyprchal lidský pach. Maso lidoopů začíná být vzácné a je proto drahé. Jestli lovec prodá i maso z nemocného nebo mrtvého zvířete, je na jeho poctivosti. Nejvíce jsou nákazou ohroženy ženy, které maso zpracovávají, a přicházejí tak do styku s krví.

Jak na bushmeat nahlíží tamní obyvatelé?

Lovec: „Miluji lov, protože tak si mohu rychle vydělat peníze. Když jsem začal s lovem, byla v pastích spousta zvířat. Chytil jsem více opic, divočáků, dikobrazů, šimpanzů a antilop. Vesničané dávají těmto druhům přednost. Ale je stále těžší a těžší ulovit je.“

Trhovkyně: „V naší vesnici jí bushmeat většina lidí. Za pouhá dvě zvířata můžete vydělat spoustu peněz. Ceněná zvířata jsou stále vzácnější. Někdy cestuji za lovci pro maso až dva dny, můj manžel a děti na mě čekají doma, a já se stále vracím s prázdnýma rukama.“

Ochránce přírody: „Tradiční lov sloužil hlavně pro obživu a potřebu rodiny. Lidé se však stále více zapojují do komerčního lovu, který se rychle vyvíjí. To považujeme za velmi nebezpečný stav. Chudoba a nedostatek jiných způsobů obživy pro obyvatelstvo jsou důvodem, proč se komerční lov zde tolik rozmáhá a účastní se ho stále více lovců. Lidé potřebují nakupovat i šaty a léky pro děti a komerční lov jim nabízí možnost dostat se z chudoby. Ale s ním přichází i riziko vyhynutí některých druhů.“

„Lidé ve vesnici nám odmítají prodávat ryby. Říkají, že když jsme jim zabránili lovu a obchodu s masem, budou se mstít tím, že nám ryby neprodají. V praxi to znamená, že jsem vegetarián. Bushmeat jíst odmítám. Nebylo by čestné, abych bránil lidem v lovu a sám maso z divokých zvířat jedl. Zvířata se stala mými dětmi, jsou to mí přátelé, i proto je pro mě velmi obtížné jíst maso.“

Vědec: „Lov v Konžské demokratické republice a po celém povodí Konga je v takové míře, v jaké probíhá dosud, neudržitelný. Lovců přibývá, což souvisí se zvyšujícím se počtem obyvatel a zlepšující se infrastrukturou cest. V některých místech již došlo k poklesu stavu zvěře. Důsledky nadměrného lovu se projeví jak na stavech lovené zvěře, tak na celém ekosystému. Úbytek zvířat způsobí nedostatek potravin pro místní obyvatele. Navíc mnohá zvířata, která jsou lovena, mají významnou roli v rozšiřování semen. Některé rostliny se v šíření svých semen spoléhají výhradně na živočichy, jejich budoucnost je tedy závislá na přežití těchto zvířat, proto jsou také ohrožené. Na druhou stranu úbytek živočichů, kteří se živí četnými semeny, by mohl způsobit expanzi těchto rostlin, které byly dosud limitovány svými konzumenty. Vedlo by to ke změně skladby lesa a jeho vývoje. V dlouhodobém horizontu by došlo ke změně celého ekosystému.“

Výzkum ukázal, že úplný zákaz lovu není řešením. Lidé z venkova mají velmi málo alternativních způsobů, jak získat potřebné bílkoviny, a proto budou i nadále lovit nelegálně. Nahradit 6 milionů tun divoké zvěře, spotřebované každý rok v Konžské pánvi, hovězím masem by mělo pro životní prostředí katastrofální následky.

Jedním z řešení by bylo zakázat lov ohrožených druhů – goril a slonů - a zároveň umožnit lidem, aby lovili odolnější druhy, jako malé antilopy a hlodavce. Významná část chycených zvířat (60-70 %) jsou hlodavci. Množí se docela rychle, a tak jsou jako druh vůči lovu odolnější.

Městské oblasti, kde lidé mají přístup k domácím zdrojů masa, by mohly spotřebu bushmeatu alespoň omezit. Dokud je někdo ochoten koupit bushmeat, budou lidé lovit a nelegální obchod pokvete dále."

Lektvar mládí, zdraví a lásky

Zní to trochu jako z pohádky, kde čarodějnice potřebuje pro své lektvary kočičí drápy, zuby hada, žluč z netopýra atd. Asijští léčitelé však dodnes používají části zvířat, a to i těch přísně chráněných. Takový sušený gekon se doporučuje jako afrodiziakum i místo paralenu. Vyjde sice o dost dráž, to však kupce neodradí. Známá je také medvědí žluč, žraločí ploutve, nosorožčí roh a sloní kly. Nikde jinde není obchod se zvířaty a jejich částmi tak velký, jako v Asii. Mnoho zvířat v asijských pralesích už nenajdete nebo jen obtížně. Jelikož je ale po přípravcích ze vzácných zvířat neustále velká poptávka, dováží se do Asie přes obchodníky z Ameriky a Afriky.

Nejde však jen o tradiční kulturu. Praxe s léčením za pomoci zvířecích částí se rozšířila i do míst, kde nemá tradici a je zde pouze módním výstřelkem. V restauracích se objevuje maso ze vzácných zvířat jako specialita pro mlsné jazýčky. Svrchník z leopardí kůže, krokodýlí kabelky či vycpaná zvířata také nejsou pro život nutné.

Spása PASA?

Nelegální trh využívá pro získání divokých zvířat organizovaný lov, kdy se postřílí celá rodina primáta. Ve skupině často bývají i mláďata, která se do kuchyně nehodí. Jsou však prodána jako domácí mazlíčci nebo maskoti restaurací. Tedy po traumatu, kdy byli svědkem zabití celé rodiny, jsou nešetrně, tajně přepravována, a pokud přitom neuhynou, tak se dostanou do malé klece, ve které jsou vystavována pro nalákání zákazníků. Někteří mají štěstí a dostanou se do záchranné stanice, kde se jen velmi pomalu zotavují z předchozích zkušeností s lidmi. Takové záchranné stanice sdružuje organizace PASA (Pan African Sanctuary Alliance). Útočiště pro „zachráněné“ primáty a jiná divoká zvířata nalezneme od střední Afriky až po jižní cíp tohoto kontinentu. Celkem PASA zahrnuje 22 členských organizací ve 13 afrických zemích. PASA a její členská útočiště neposkytují pouze péči o zabavené opice a lidoopy. Věnují se osvětové práci s místními lidmi a jejich soužití s volně žijícími zvířaty. PASA zaměstnává 500 000 lidí ve správách center. Vymáhá práva ohrožených zvířat, jedná s vládami i veřejností o podpoře zákonů na ochranu primátů a na zastavení ničení biotopů, o podmínkách bushmeat lovu a o zastavení nezákonného obchodu s ohroženými druhy, který je momentálně největší hrozbou pro ohrožené živočichy v Africe.

Na otázku, zda-li je bushmeat nutný zdroj obživy nebo jen přepych pro mlsné jazyky, je třeba se podívat z více úhlů. Pro místní obyvatele je bushmeat potřebný zdroj obživy, nejen ve smyslu jídla ale i výdělku. Některé zdroje však uvádí, že v samotné Africe skončí jen 500 tun masa z ulovených zvířat. Většina masa, tedy zhruba 5,5 miliónu tun se pašuje na ostatní kontinenty včetně Evropy. PASA se sice snaží ochránit ohrožené živočichy, když se však podíváme na mapu záchranných stanic, zjistíme, že všech 22 organizací sdružených v PASA působí na 15 000 000 km² (více než polovině kontinentu Afriky), jejich síť je tedy velmi řídká. Pro srovnání uveďme, že na území České republiky máme 32 záchranných stanic pro volně žijící živočichy.

Pokud vás téma bushmeat zaujalo a chtěli byste vědět, jak pomoci zlepšit situaci, můžete se obrátit na PASA - HOME - PASA a přispět finančně. Na záchraně ohrožených druhů se nemalou částí podílí i zoologické zahrady, které se snaží o zachování genofondu a o zpětné navrácení zvířat do divočiny.

Ekologické centrum Most a Kralupy n/Vlt.
VUHU a.s., Most 

Foto:pixabay.com