ZEVO spalovny versus nová technologie zpracování odpadů

ZEVO spalovny versus nová technologie zpracování odpadů

Od roku 2024 měl v České republice platit zákaz skládkování směsných komunálních odpadů (SKO) a recyklovatelných odpadů. Bohužel konec skládkování se posul o dalších šest let, na rok 2030. Od příštího roku dojde pouze ke zvyšování poplatků za ukládání odpadu. Skládky chceme/nechceme zavřít, nové spalovny nestavíme a plně recyklovat neumíme… tak, co s tím odpadem budeme dělat?

Obce, města musí platit desítky milionů korun ročně za svoz, třídění a skládkování nebo spalování komunálního odpadu. To platí i pro soukromé firmy a průmyslové podniky, které odpad produkují. Schválená novela zákona o odpadech, která bude v platnosti od ledna 2021, řeší z praktického hlediska mnoho věcí pouze v obecné rovině. Mnoho detailů bude jasných, až v následných prováděcích vyhláškách. Zásadní změnou oproti předchozím návrhům zákona je výpočet zákonného poplatku za ukládání odpadu na skládku, tzv. skládkovací poplatek, a na něj navazující třídicí sleva. Výše skládkovacího poplatku se změní postupně od roku 2021 do roku 2030 z 500 korun až na 1 850 korun. Cílem je snížit množství odpadu, který by mohl být využit recyklací či energeticky. Každá obec bude moci po podání žádosti uplatnit slevu na zákonný poplatek, kdy určitá hmotnost veškerého skládkovaného odpadu bude zpoplatněna jako odpad zbytkový a další produkce nad stanovený limit bude podléhat výši poplatku odpovídajícímu využitelnému odpadu.

"Pro rok 2021 je stanovena cena za ukládání využitelného odpadu 800 korun za tunu – za tunu zbytkového odpadu ale obce zaplatí pouze pět set korun. Podmínka pro ukládání odpadu na skládku za nižší cenu je jednoduchá: Směsný komunální odpad musí být pod dvě stě kilo ročně na občana. Tato hranice se bude každý rok o deset kilogramů snižovat. To má obce motivovat k vyšší míře třídění odpadu a tím i k dosažení závazných hodnot, které vyplývají z legislativy Evropské unie," uvedl Aleš Choutka z poradenské společnosti Obcejinak.cz

Skládkování je ten nejhorší způsob nakládání s odpadem, přesto je zatím stále nejlevnější. Zvyšováním poplatků za skládkování pro obce se jeho cena postupně přiblíží ceně energetického využití komunálního odpadu v zařízení na energetické využití odpadů (ZEVO), eventuálně začne být rentabilní samostatné využití vytříděných složek.

Zatímco v Česku se skládkuje více než dvě pětiny komunálního odpadu, např. v Dánsku jde o pouhé jedno procento, všechen odpad se spaluje. V Česku se mnozí staví ke spalovnám poněkud odtažitě. Ale nejen severské země, které jsou vzorem v ekologii, nám ukazují, že jde o zastaralý názor. Ve velkém spoléhají na ZEVO při řešení odpadové otázky také Němci či Francouzi.

Je tedy řešením další výstavba ZEVO?
Zatímco běžná spalovna slouží pouze k likvidaci odpadů, v ZEVO (zařízení pro energetické využití odpadů) dochází jejich termickým využitím k výrobě tepelné a elektrické energie. V pyramidě preferovaných řešení, jak s odpady nakládat, je tedy jejich energetické využití prostřednictvím ZEVO nadřazené pouhému odstranění, ať již spálením nebo uložením na skládku. Rozdíl v názvech „ZEVO“ a „spalovna“ vyplývá i ze zákona o odpadech.

Pro ZEVO platí velmi přísná evropská a česká legislativa, která povoluje jen minimální hodnoty emisí do životního prostředí. V porovnání s klasickými zdroji (např. uhelné elektrárny) jsou ZEVO k lidskému zdraví a životnímu prostředí mnohem šetrnější.

Energetické využití odpadů je součástí moderního odpadového hospodářství v mnoha evropských zemích:

• Využívá smysluplně zbytkový odpad, (takový, který nelze jinak zpracovat, např. recyklací nebo kompostováním)
• Vyrábí elektřinu a teplo technologií, která splňuje nejpřísnější ekologické parametry (emise, hluk, prašnost apod.)
• Přináší úsporu primárních paliv (uhlí, ropu, plyn) i surovin (železo, hliník, škvára)
• Významně snižuje objem odpadů (až o 90 %) určených k ukládání na skládce
• Odstraňuje nebezpečné vlastnosti odpadů
• Na rozdíl od skládek je pod neustálým dohledem a pečlivě rovněž kontroluje přivážené odpady (např. měří radiaci)

ZEVO v žádném případě nenahrazuje třídění a recyklaci, jen je doplňuje. Zpracovává tzv. zbytkový odpad, tedy ten, který zůstává po oddělení využitelných a nebezpečných složek z komunálních odpadů. Přestože je snaha recyklovat co nejvíce, vždy ve směsném komunálním odpadu zbyde určitý objem, který znovu zatím využít nelze.

Odpadová hierarchie
  V souladu s evropskou legislativou je nakládání s odpady rozděleno do stupnice (tzv. hierarchie) podle preferovaných řešení. Přirozenou součástí této hierarchie je i energetické využití odpadů – tedy výroba elektřiny a tepla, podobně jako třeba z uhlí či biomasy.

V České republice jsou v současnosti v provozu čtyři ZEVO: v Praze, v Brně, v Liberci a v Chotíkově u Plzně. Stávající roční kapacita ZEVO v České republice je přibližně 750 tisíc tun. Pokud bude chtít Česká republika splnit cíle Evropské komise v oblasti oběhového hospodářství (65 % recyklace, 10 % skládkování, 25 % energetické využití), bude potřeba navýšit kapacitu ZEVO o dalších 950 tisíc tun.

Jde to i jinak? Ano, vložte odpad, vypadne surovina
Tým českých vědců vyvíjel 8 let technologii na zpracování organických látek a výsledkem je zařízení na likvidaci komunálního opadu, plastů i pneumatik. Tuto novinku představila v Kopistech na Mostecku společnost LOG ECO. Výhodou nové technologie je podle výrobce to, že se odpad před zpracováním nemusí třídit. Navíc jsou výsledkem procesu suroviny pro další zpracování. Zařízení podle odborníků nevypouští do ovzduší žádné škodliviny. Jedná se o český vynález, na který má firma patent. Do zařízení je podle nich možné vložit téměř jakýkoliv odpadový materiál, navíc pracuje bez zbytkového odpadu i škodlivin. Výstupy jsou v podstatě produkty k dalšímu využití.

Jeden přístroj má kapacitu až 15 tun odpadu denně. Obsluha není náročná, stačí dva lidé. Než vstoupí materiál do přístroje, musí se nadrtit na asi třícentimetrové kusy. To je ale jediná nutná úprava − odpad se jinak nemusí sušit a třídit na jednotlivé typy surovin. Zařízení pracuje na bázi katalytického štěpení. Do odpadu se přimíchají chemikálie a katalyzátory, které způsobí, že se odpad sám rozloží na původní stavební organické jednotky. V útrobách přístroje se pak odpad zahřeje na vysokou teplotu a postupně se rozloží na základní materiály. Během tohoto procesu vzniká hořlavý plyn, který se využívá na zahřívání prozatím nerozloženého odpadu. Celý proces rozkladu probíhá v uzavřeném prostoru, takže je podle firmy čistý a nezatěžuje okolí.

A co vychází z úzkého komínu při zpracování odpadu? "Z 60 % vodní pára ze spalování vodíku, pak spaliny ze spalování metanu. Celá tato chemická výroba má menší spaliny než rodinný domek se zemním plynem," popisuje vedoucí vývoje zařízení na likvidaci odpadu Michal Halko.

A co vlastně z likvidovaného odpadu vzniká? Z přístroje vychází tekutá směs uhlovodíků a pevný čistý uhlík. Tekutá složka, která se dá použít v chemickém průmyslu pro opětovnou výrobu polyetylenu, polypropylenu. A tuhá složka, uhlík, se zpracovává a má stovky různých použití.

Pokud je odpad toxický nebo nebezpečný, detekuje počítač jeho přítomnost a změní dávkování katalyzátorů a neutralizátorů tak, aby se tyto látky zlikvidovaly. "Jediné emise, které přístroj produkuje, jsou klasické emise ze spalování, které vznikají při hoření vzniklého plynu za účelem zahřívání odpadu. Těch je ale výrazně méně, než kdyby byl spalován sám odpad," dodává Miroslav Šilhan s tím, že ve světě prozatím neexistuje žádná podobná technologie a česká firma by tak před ostatními měla mít ve vývoji náskok asi tři až čtyři roky.

V tuzemsku totiž v současné době většina recyklace probíhá mechanickou cestou, odpad se nejdříve selektuje na třídicích linkách a pak se drtí nebo mele. Následně se tato drť přeměňuje například na granule, které mohou být v průmyslu dále zpracovány. Tato jednotka si podle svých vynálezců poradí i s materiály, které se dosud nerecyklovaly, jako jsou například pneumatiky či polystyren. I tento přístroj má však své limity. Neumí recyklovat sklo nebo kovové odpady, protože nemají organický původ. Do zařízení nesmějí vstupovat ani toxické nebo jinak nebezpečné látky.

Česká firma podle svých slov nyní jedná s desítkami zájemců o koupi zařízení. Dvě technologie už prodala do zahraničí. Výroba jednotky trvá tři měsíce a nejdražší typ stojí desítky milionů. To, že se skutečně jedná o převratnou technologii, která by mohla nahradit skládky a spalovny, potvrdil i odborník na polymery, organickou chemii a životní prostředí Pavel Janoš z Fakulty životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Mohou při zpracování odpadu unikat do ovzduší škodliviny – těžké kovy, rtuť, atd.? Podle vedoucího vědeckého týmu, je právě výjimečnost technologie ukrytá v procesu zpracování vstupních látek, kdy nejsou ani vytvořeny fyzikálně-chemické předpoklady pro vznik škodlivin. A ani profesor Pavel Janoš zde riziko nevidí: "Myslím si, že je ta technologie natolik optimalizovaná, že je ten vznik škodlivin dostatečně eliminován, či minimalizován.“

Doufejme, že tato nová technologie pomáhá planetu zbavovat největšího problému lidstva – hromadění odpadků, a snižuje emise CO2. Proto si přejme, aby byla co nejčistší a splňovala ty nejpřísnější limity.

Reportáž České televize o nové technologii na zpracování odpadu naleznete zde.

Monika Haňurová
Ekologické centrum Most a Kralupy nad Vltavou
Výzkumný ústav pro hnědé uhlí a.s., Most

Foto: pixabay.com

Zdroje:
https://archiv.ihned.cz/c1-66817050-vlozte-odpad-vypadne-surovina-ceska-technologie-zpracovava-organicke-latky
https://www.cez.cz/cs/zevo/co-je-zevo.html
https://arnika.org/hierarchie-nakladani-s-odpady
https://inodpady.cz/hlavnim-tematem-zakona-o-odpadech-je-doba-kdy-skonci-skladky/
http://www.enviweb.cz/115679
http://www.ecocoal.cz/inteligent-waste-management-05.php
https://www.ervoeco.com/cs
https://pozitivni-zpravy.cz/ceska-firma-prisla-s-revolucni-metodou-zpracovani-odpadu/
https://sever.rozhlas.cz/ceska-firma-vyvinula-unikatni-zpusob-ekologicke-likvidace-odpadu-prvni-zarizeni-8239623